Základní informace o taekwondu ITF



Když bylo 11. dubna roku 1955 v hlavním městě Jižní Koreje v Soulu, generálem Choi Hong-hi (1918-2002) a jeho týmem, poprvé oficiálně představeno veřejnosti nové, moderní umění sebeobrany pod názvem taekwon-do, nikdo netušil jak populární se jen za několik málo let stane.

Dnes jej aktivně vyznává více jak 100 miliónů lidí po celém světě. Přestože se snad již každý z Vás s technikami taekwonda setkal (ať již na exhibicích, sportovních utkáních nebo i v mnoha akčních filmech), stále se o něm mezi širokou veřejností neví dost. Proto jsme se rozhodli Vám jej také touto cestou trochu přiblížit.

Smyslem taekwonda bylo vytvořit za pomocí poznatků moderní vědy a techniky takové umění sebeobrany, které by se dalo velice efektivně použít v dnešní moderní době a které má možnost v se rámci svých schopností naučit každý.

Mimo to se mělo jednat o umění sebeobrany, které mělo přímo konkurovat japonskému karate, neboť Korejci byli Japonci utiskování po velice dlouhou dobu a nechtěli tak cvičit japonské karate.

Neméně důležitým prvkem výuky taekwonda je však také aspekt morálních principů, který má tvořit člověka čestnějšího, zdvořilejšího, vytrvalejšího, sebevědomějšího ap. Typické je dnes taekwon-do především svou velkou silou, propracovanou technikou nohou, rychlostí, nebo obratností, a tak není nic překvapujícího, že např. i v mimoasijských zemích jako USA, Argentina nebo Polsko je taekwon-do mnohem populárnější nežli karate nebo ostatní bojová umění.

Mezi hlavní přednost výuky taekwonda patří jeho ucelená skladba, která zaručuje neustálou možnost zdokonalování se v technikách po mnoho let nebo i po celý život. Základním prvkem výuky je nácvik základních pohybů. Uvážíme-li, že ve velké patnáctidílné dílné encyklopedii taekwonda je popsáno přes 3.000 různých technik a pohybů, můžeme říci, že tomuto umění sebeobrany se můžeme opravdu věnovat po celý život.

Po zvládnutí určité skupiny základních pohybů, jsou tyto sdruženy do technických sestav. Těchto sestav je celkem 24 a jsou rozděleny do skupin podle náročnosti. Technická sestava, podobně jako i v jiných bojových uměních, představuje boj proti imaginárním protivníkům pomocí kombinací mnoha technik.

Pro velkou část studentů je nejatraktivnější část taekwonda výuka volného boje. Vytvořený systém nácviku je rozdělen do několika fází, z nichž každá má nejprve studenta naučit určitou vlastnost, která je v opravdovém boji potřebná (efektivní vzdálenost mezi soupeři, kombinace technik, efektivní obrana, tvrdé zakončení boje ap.).

Protože však v tréninkovém boji nelze použít na soupeře techniku plnou silou, která by mohla mít za následek i velice nebezpečné zranění soupeře, existuje v taekwondu speciální forma výuky, a to silové přerážení. Zde má možnost každý student vyzkoušet si svou skutečnou sílu. Např. na exhibicích můžete často vidět přerážet 5-7 cm dřevěné desky, 10-15 střešních tašek jednou ranou, sekání cihel nebo ledových ker, přelomení desky špičky prstů ap.

Neméně důležitou formou výuky taekwonda je také nácvik obecné sebeobrany, kdy se studenti učí bránit v situaci, kdy je soupeř nečekaně chytne za oděv, končetiny, vlasy, nebo je začně např. škrtit.

Důležitá složka tréninku je také posilování, otužování, zvyšování kloubní pohyblivosti, nácvik rychlosti a obratnosti (při speciálních přerážecích technikách se kope nohou např. ve výškách okolo 2,5 metru, kde se teprve láme umístěna deska).

Spojením všech těchto jednotlivých částí výuky v celek se můžeme přibížit k mistrovství taekwonda, to je k vlastnímu umění sebeobrany. Přestože je nespočet studentů taekwonda, existuje jich jen velmi málo, kteří o sobě mohou tvrdit, že dosáhli tohoto mistrovství. Smyslem této výuky je připravit studenta tak, aby byl schopen kdykoli a kdekoliv se ubránit jednomu nebo i více útočníkům, a to jak neozbrojeným tak i ozbrojeným. Navíc celá forma sebeobrany by měla být prováděna reflexivně, bez jakékoliv předchozí přípravy.

Zpočátku v padesátých letech se taekwon-do zavádělo především jako armádní způsob boje, dnes jsou však studenti taekwonda sdružování v civilní mezinárodní federaci taekwonda (ITF). Tato organizace zajišťuje výuku o celém světě, zajišťuje růst technické vyspělosti cvičenců (10. žákovských stupňů a 9. mistrovských stupňů) nebo také pořádá mezinárodní semináře a soutěže v taekwondu, a to včetně mistrovství světa či Evropy.

V České republice jsou studenti taekwonda ITF sdruženi pod Českým svazem Taekwon-Do ITF ve 33 registrovaných školách. Dohled nad výukou má již od roku 1987 korejský velmistr Hwang Ho-yong (9.dan), který také může v rámci Českého svazu Taekwon-Do ITF zvyšovat cvičencům mistrovské technické stupně. Nedávno udělil velmistr Hwang v naši republice již 700 mistrovský stupeň dan, přičemž v Ostravě jich působí nebo působilo již 41.

Od roku 1992 má Česká republika také velice úspěšnou státní seniorskou a od roku 1997 také juniorskou reprezentaci, která svými výkony patří dlouhodobě mezi nejúspěšnější státy Evropy i světa. Naše škola vychovala také několik úspěšných reprezentantů České republiky ve sportovním taekwondu, přičemž nejlepších individuálních výsledků dosáhli Jana Lazorová (dvojnásobná vicemistryně světa 1999, mistryně Evropy 2000), Jiří Teslík (mistr Evropy 2001) nebo Patrik Svoboda (juniorský mistr světa 2010).

Současně se taekwon-do ITF řadí v České republice mezi 30 absolutně nejúspěšnějších sportovních odvětví. To je opravdu vynikající výsledek. Svými výkony jsme se tak zařadili mezi světovou špičku a na české taekwondo ITF vzhlíží celý svět s úctou. Nemalou měrou se o to zasluhuje právě velmistr Hwang Ho-yong, který je mezi studenty taekwonda uznávanou světovou veličinou a právem patří mezi nejlepší učitele taekwonda na světě.

Na severní Moravě se taekwon-do ITF vyučuje od roku 1991 a to v Ostravě v naší škole taekwon-do ITF IL DONG Ostrava a dále pak ve Frýdku Místku, Karviné, Opavě, Havířově nebo Hlučíně. Pro nové zájemce o toto umění sebeobrany můžeme uvést, že nábory nových členů bývají většinou po celý měsíc září, věk nebo pohlaví nehraje roli, maximum cvičenců je ve věku 12-18 let.